Všichni se za něčím honíme jako ti závodníci na okruhu

Na pár vět s vítězem Brněnské sedmikrásky

Vítězem soutěže Brněnská sedmikráska, kterou časopis a vydavatelství Host vyhlásily v červnu tohoto roku, se stal Petr Petříček. Odborná porota se shodla, že jeho báseň splňuje všechna kritéria, na základě nichž může být autor vynesen do brněnského nebe. Ovšem...

Vyhrál jste soutěž o nejkrásnější oslavnou báseň o Brně, ale prý ani nejste z Brna!
Z Brna nejsem. Vyrůstal jsem v Teplicích na severu Čech a Teplicím jsem zůstal věrný jako fotbalový fanda. Žil jsem také dlouho v Praze, ale posledních deset let tam jen pracuji a bydlím v Hořovicích. Je to městečko pod Brdy a kousek od Křivoklátska, tak napůl cesty z Prahy do Plzně. Je tu nádherně! A poezii s Hořovicemi spojují jména básníků Václava Hraběte, který zde chodil na gymnázium v ulici, v níž nyní bydlím, a Ivana Slavíka, na jehož dům se dívám z okna svého bytu. Ale napsat báseň o Brně nebyl žádný problém. Byl jsem tu, byť krátce, několikrát. A když Karel May napsal tak skvělé rodokapsy, aniž by mezi indiány a kovboji někdy byl, proč bych já nemohl napsat dobrou báseň o Brně, když jsem jím osobně procházel? A navíc, Brno je skutečně krásné...

No dobře. Ale jak vás to vlastně napadlo přihlásit se do soutěže Brněnská sedmikráska?
Informace o soutěži jsem našel na internetu. Hlavní výhra 10 000 korun byla dostatečnou motivací. Zní to asi nepoeticky, ale já jsem si moc přál vyhrát. Máme totiž s kamarádem Luďkem Švorcem, skvělým fotografem a spisovatelem z Kladna, hotovou velkou obrazovou publikaci Křivoklátsko, nikdy ještě nic tak obsáhlého o krásném kraji Oty Pavla nevyšlo. Na její vydání potřebujeme hodně peněz. Takže teď máme díky Brnu a hlavně Hostu o něco víc. Děkujeme.

Prosím. Co vás k napsání vítězné básně inspirovalo?
Pomyslel jsem si - co tě napadne, když se řekne Brno? No přece Brněnský okruh, Špilberk, drak, spěch a shon velkoměsta. Všichni se za něčím honíme, jako ti závodníci na okruhu, a všechno se v kruhu opakuje - noc a den, roční období, vítězství a pády. Ale nejdůležitější jsou ty prosté a věčné věci - čisté svědomí, klidný spánek, západ a východ slunce... Tak se to rodilo, a než jsem dojel z Hořovic do Prahy do práce, byla básnička v hlavě skoro hotová.

Jak byste se cítil jako oficiální městský básník?
To je označení, které by bylo obrovskou ctí. Ten nápad je hezký, bylo by úžasné, kdyby každé město mělo svého básníka. Myslím ale právě touto formou, že by se jím někdo stal na jeden rok, když by napsal básničku, kterou by si to zasloužil. Jinak Brno bude asi navždy mít své básníky hlavně v Janu Skácelovi a Oldřichu Mikuláškovi. To jsou pojmy podobně věčné jako třeba slunce nebo voda, o které Skácel tak krásně psal. Být na jeden rok básníkem, ke kterému se Brno hlásí, by pro mne byla skutečně radost a čest.

Jak dlouho píšete poezii?
Básničky jsem začal psát asi od deseti let holkám, které se mi líbily. První vyšla v roce 1979 v Dílně Literárního měsíčníku, pak v mnoha dalších literárních i jiných periodikách. Získal jsem několik ocenění v literárních soutěžích, mimo jiné Zlatou bulu za první místo v soutěži O nejpůsobivější báseň roku 2008 - z hlediska odborné poroty -, soutěž má i veřejné hodnocení, v němž jsem vavříny nezískal. Poezie pro mě znamená víc, než umím říct, nejde jenom o psaní, ale o způsob vnímání, způsob komunikace a způsob existence vůbec. Dlouhé období jsem psal jen velmi sporadicky. Teď jsem chytil druhou mízu. Mám téměř připravenou prvotinu sbírky, tak snad pro ni najdu i nakladatele.

(připravil -jn-)

 — — —

Petr Petříček (nar. 1946 v Hořovicích) se vyučil zahradníkem, absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze, pracoval jako vedoucí zahradnictví, provozní chemik, inspektor chmelařství, vychovatel, externí učitel, dělník ve skladu, uklízeč, sociální pracovník v domově důchodců, parlamentní zpravodaj deníku Práce, redaktor v týdeníku Astro, měsíčníku Sirius a jiných periodikách a v řadě dalších zaměstnání. V současnosti je redaktorem časopisu Chalupář. Získal ocenění v několika celostátních soutěžích poezie, verše publikoval v mnoha časopisech, Českém rozhlase, divadle Rubín, zatím však nikoli knižně. Vyšly mu tři knížky o léčitelích, břišním tanci a čínské věštbě I-'ting.