Dvacáté století Oty Filipa
Moravskoslezský deník | 5.11.2009 | rubrika: Kultura regionu | strana: 7 | autor: (zm)
V ostravském klubu Atlantik bude dnes v 18 hodin v předpremiéře uveden televizní film Dvacáté století Oty Filipa. Dokument o jedné z předních postav české exilové literatury staví na jeho osobní výpovědi.
Ostrava - Kulturní dokument o jedné z předních postav české exilové literatury staví na osobní výpovědi Oty Filipa, který se ohlíží za „svým" dvacátým stoletím. S nadhledem a zároveň s pokorou i schopností kritické sebereflexe bilancuje období před emigrací i po ní.
V německém literárním a akademickém prostoru je dnes uznávanou osobností i držitelem mnohých vyznamenání a cen. Stejně jako jiní souputníci, i on v sobě nese zkušenost z divného dvacátého století. Řada z nás se v něm narodila, ale zároveň prožila dobu, kterou už s chutí nazývá minulostí.
V Centru hudby, zábavy a tvorby pro děti a mládež Televizního studia Ostrava snímek natočili scenáristé Helena Dohnalová a Martin Pekárek, dramaturgové Marek Dohnal a Martin Pekárek, kameramani Tomáš Nikel a Patrik Hoznauer a režisérka Petra Všelichová. Česká televize dokument odvysílá 14. listopadu na programu ČT2.
Ve filmu hovoří Miroslav Stoniš, novinář a Filipův přítel, Marek Stoniš, novinář, Miroslav Balaštík, šéfredaktor nakladatelství HOST, a literární historik Libor Magdoň. Stejně jako to říká Ladislav Klíma, je patrné, že spisovatel píše především „o sobě, o sobě a zase o sobě". U Oty Filipa to platí několikanásobně, neboť do jeho osudu se vešlo tolik událostí a neuvěřitelných zvratů, až se nechce věřit, že jde jen o jeden životopis.
Jeho čtenáře už určitě mnohokrát napadla otázka, jak mnoho z barvitých vyprávění se opírá o skutečné události a kolik z toho připadne na autorskou licenci. Jeho příběhy jsou šokující, neuvěřitelné, smutné, jízlivé, zábavné, tragické. Jeho skutečný osud stejně tak: ze syna kavárníka a kolaboranta, ze studenta německého gymnázia s německým občanstvím, z prodavače mýdla, novináře, horníka i rozvraceče Československé socialistické republiky se stal spisovatel a novinář, který se prosadil doma a později i v zahraničí.
Ostravští byli první
„Kde jinde než v Televizním studiu Ostrava by měl vzniknout dokument věnovaný tomuto ostravskému rodákovi. Byli jsme prvním televizním štábem, který Ota Filip pustil do svého soukromí, a podle jeho vlastního vyjádření to způsobilo právě ostravské spříznění," uvádí mluvčí ostravského studia Jolanda Pilařová. Svůj pocit směrem k rodišti, Slezské Ostravě, sděluje Ota Filip hned na samém začátku. Od této rodné adresy odvozuje další události, které významně ovlivnily jeho curriculum vitae. Uvádí nejen klukovské hry ve vícejazyčném prostředí, ale i povinnost navštěvovat německou školu, následné přesídlení do Prahy, proletářské prostředí Žižkova a odmítavýpostojkÚnoru1948. Následovaly další podstatné okamžiky - vojenská služba u PTP, pozornost, kterou u státní bezpečnosti vyvolala touha osvobodit se útěkem za hranice, vzestupy a pády při snaze prosadit se profesně i důsledky, které s sebou přinášela normalizace včetně pronásledování tvůrců, kteří s úspěchem vydávali své knihy za hranicemi, což bylo doma klasifikováno jako snaha rozvracet republiku.
Jak složitá je cesta za uznáním při nuceném odchodu do exilu, o tom mohou vyprávět jen ti, kteří to absolvovali. Stejně tak jen ti, kteří kdy museli obhajovat svá skutečná či domnělá selhání - a třeba i před vlastními dětmi - znají, jak osudově může rezonovat zahrocený oblouk, kterým se po letech připomenou jizvy z padesátých let...
„Není to poprvé, kdy se Televizní studio Ostrava setkalo s Otou Filipem. V roce 1994 byl podle jeho románu natočen stejnojmenný osmidílný seriál Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy se Zdeňkem Žákem v hlavní roli. Scénář k seriálu napsal Miroslav Stoniš a režie byla v rukou Otakara Koska," dodala mluvčí.