Ediční plán 2009

Vypravěčem románu je londýnský novinář Redmond Hatch, který se v osmdesátých letech dvacátého století vrací do krajiny svého dětství, zapadlého irského městečka, aby zde zdokumentoval změny, jimiž prochází moderní irská společnost. Setká se s lidovým hudebníkem Nedem Strangem, jehož povídačky ho brzy uchvátí. Až mnohem později se Hatch dozví, že Strange byl pedofilní vrah, který skončil život sebevraždou ve vězení. Hatchovi se mezitím rozpadá manželství, jeho žena prohlašuje, že se na ní dopustil násilí, a dosáhne toho, že je na něj uvalen soudní zákaz styku s rodinou. Hatch ze zoufalství začne pít a v jeho nemocné duši hraje čím dál větší roli přízračná postava Neda Strange. Nakonec předstírá sebevraždu a vytvoří si novou identitu. Věří, že by se mohl v Neda Strange proměnit, a náhodné setkání s bývalou manželkou ho postrčí do bodu, z nějž není návratu.

Zimní les v oslnivě brilantním stylu zkoumá konflikt starého a nového v moderní irské společnosti. O toto téma se již dříve pokusili mnozí autoři, dokonce i sám McCabe, ale zřejmě nikdy nebylo zpracováno tak obratně jako v této knize. 

The Guardian

Román odehrávající se v Berlíně na konci osmdesátých let vypravuje o neochvějné lásce Soji, toho času pracující jako výpomocná síla v květinářství, a Harryho, nespoutaného muže na okraji společnosti s temnou a propastnou minulostí. Kronikou jejich lásky je školní deník s nedatovanými zápisky, kde si Harry zaznamenával, čím se zabýval v dobách, kdy byl se Sojou. Jen jedno však deníku schází: zmínka o Soje. Soja se po letech rozhodne tuto mezeru vyplnit a vyprávět jejich společný příběh. Vzpomíná na muže, jehož milovala obětavou a nezištnou láskou, avšak jen poskrovnu opětovanou. Věděla leccos o Harryho temné drogové a kriminální minulosti a v každé chvíli stála při něm, její láska vytrvala i po jeho smrti. Stíny Harryho minulosti se však vracejí a Soja zjišťuje, že jí Harry přece jen mnohé zamlčel. Knihou prolíná téma „německo německé" minulosti, především pozdních osmdesátých let, autorka ukazuje, jak se starý západní Berlín stával bezútěšným místem a „ostrovem neblahých". Román končí událostmi podzimu 1989, politická dimenze však zůstává oproti emocionálním zkušenostem hrdinky v pozadí.

Je to něco jiného, co tento choulostivý pokus o milostný příběh na nejspodnějším okraji společnosti dovedlo k takovému bravurnímu zdaru: jeho věrohodnost, jeho důstojnost a vážnost, která nikdy nepůsobí pateticky…

Hubert Spiegel / Frankfurter Allgemeine Zeitung

Pro Naďku, chytrou dívku bez skrupulí, jsou překážky k tomu, aby se překonávaly. Neexistuje nic, s čím by si nedokázala poradit. Kniha vypráví příběh jejího života od dětství do dospělosti a její cestu za bohatstvím a úspěchem. Naďka je půvabná a líbí se mužům, a také toho umí patřičně využít ke svému prospěchu. Ale i Naďka má jednu slabost - zamiluje se do ženatého muže Andreje. Tak začíná bitva, ve které ze sebe bude muset vydat to nejlepší. Originalita stylu Tokarevové spočívá v kombinování jednoduché a úsporné formy a zobrazovaných témat. Kniha je plná rozporů: zdání a realita, stylizace a skutečnost. Tento kontrast pak autorka zdárně využívá k odhalení leckdy hořké pravdy o tom, jak se doopravdy věci mají.

Přiléhavá výpověď Viktorie Tokarevové iniciuje celý řetěz asociací a člověk s úžasem zas a znovu zjišťuje, jak málo slov je potřeba k vyjádření lidské podstaty.

Neue Zürcher Zeitung

Podobně jako ve většině ostatních próz se Lindgren v zatím nejnovější knize vrací do svého rodného kraje Västerbotten v severním Švédsku. Vrací se sem i protagonista knihy kazatel Olof Helmersson, který zde kdysi, v padesátých letech minulého století, úspěšně vedl náboženské probuzenecké hnutí a spasil řadu krajanů. K stáru však dospěje k závěru, že se tehdy mýlil, že Bůh, spasení ani posmrtný život ve skutečnosti neexistují, a rozhodne se toto nové „evang­elium" zvěstovat těm, které sám uvedl v omyl. Jeho mise však dopadne jinak, než si představoval - ukáže se, že zbavit někoho víry je daleko těžší než ho na víru obrátit. Helmersson tak mezi svými někdejšími ovečkami prožije řadu nečekaných, často i komických situací a sám se postupně dozví nové významné pravdy.

Iluze a neuvěřitelné příběhy, zbožnost a střízlivé úvahy, duchovní a pozemské jde v tomto románu ruku v ruce. Je to jedna z nejlepších knih Torgnyho Lindgrena.

Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem tesařem Gudbrandurem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má již brzy otevřít, Sigurbjörnův dvanáctiletý syn je kýmsi vlákán dovnitř a sexuálně zneužit. Román vypráví, jak tato zničující událost prorůstá jako rakovina životy všech, kteří jsou jí dotčeni. Sigurbjörn postupně zpochybňuje svou víru, vztahy s přáteli i své manželství a jeho svět se stále rychleji rozpadá. Když nakonec přijde i o práci, nezadržitelně se řítí do propasti šílenství.

Strohý obraz měnícího se islandského světa, tradic ustupujících moderní době, zmatení hodnot... Ostře načrtnuté postavy slouží velikému a současně
prostému tématu.

Hochgatterer ve své knize zachycuje život na rakouském maloměstě. O Vánocích zde kdosi zavraždí starého muže. Mrtvého objeví jeho sedmnáctiletá vnučka Kateřina, která od té chvíle nepromluví ani slovo. Psychiatr Raffael Horn, který se ujímá dívčiny léčby, je proti své vůli vtažen do vyšetřování vraždy. Kriminální komisař Ludwig Kovacs vysedává přes den po hospodách a v noci nahlíží dalekohledem do oken svých sousedů. „Násilné trestné činy, které se odehrávají na konci roku," komentuje Kovacs události, „přicházejí velmi nevhod." Mimo jiné narušují jeho erotické hrátky s majitelkou second handu. Jakýsi psychopatický otec brutálně zmlátí jedenapůlroční dceru, benediktinský farář, který miluje běh na dlouhou trať, slyší hlasy, jež nemají s Bohem nic společného, pošťák v důchodu myslí na sebevraždu a jakási mladá maminka věří, že její novorozeně je ďábel. Psychogram tohoto maloměsta rozhodně není uklidňující - ale kdo z místních obyvatel byl oním nočním návštěvníkem, který spáchal tak strašný čin?

Tato kniha není jen kriminální román, je to příběh o životě a o tom, do jakých hlubin se člověk ponoří, sejde-li z cesty.

Autorce se v debutovém románu úspěšně podařilo skloubit několik rozdílných rovin vyprávění a žánrů v jednolitý čtivý celek s poutavým příběhem. Hlavní osu příběhu tvoří pátrání mladé hrdinky, vypravěčky Willie, po jejím biologickém otci. Mladá vědkyně se z osobních důvodů (těhotenství se svým školitelem z archeologie) vrací do rodného města Templeton ve státě New York. Musí se vyrovnat s novou životní situací a konfrontovat se se svou matkou. Přitom popisuje poměry, které panují ve městě, navazuje na stará přátelství a známosti a řeší své osobní vztahy. Její příběh hledání vlastních kořenů je neoddělitelně propojen s dějinami města. Vyprávění ze současnosti doplňují pasáže z historie města od dob osídlení po současnost. Ukazuje se, že dějiny města jsou zatíženy množstvím tajemství, záhadných a dramatických událostí. Stále přítomné je i téma záhadné příšery z Templetonského jezera. Děj knihy nabízí mimo jiné moderní a alternativní pohled na americké dějiny, to vše navíc v hávu čtivé prózy s detektivními prvky.

Úchvatný debut Lauren Groffové je nádhernou směsí historie a humoru, okořeněnou špetkou magie.

Slopákov je nenápadné, zastrčené slovenské městečko, a přece se v něm sejdou nejbystřejší mozky světové detektivní literatury. Nechybí slečna Marplová, věčně pletoucí něco růžového, Sherlock Holmes, komisař Maigret, poručík Colombo, Mulder a Scullyová, Hercule Poirot, major Zeman či Dempsey a Makepeaceová. Zavede je sem záhadami obestřený případ vraždy významného slovenského spisovatele Pravdy. Kdo je vrahem? Co znamená symbol, který oběť nakreslila před smrtí? Kdo byla záhadná postava zahlédnutá v době činu? Prostředí, kde se nacházejí, se zdá příliš obyčejné, a přece každý z geniálních mozků má to svoje řešení. Kdo z nich případ rozluští a nepřijde tak o slávu a renomé?

Daniela Kapitáňová jen tak, jakoby mimochodem, ukázala, v čem spočívá síla a krása detektivky (svérázný detektiv, logická hra s překvapivými odbočkami, vybroušený, střídmý vypravěčský styl, bizardní okolnosti a troška vtipu), a vysekla úsměvnou poklonu nejvýraznějším literárním a filmovým hrdinům tohoto žánru.

Jurak Kušnierik / Týždeň

Hrdinou příběhu je největší kulinářský kritik na světě, papež gastronomie, král velkolepých hodokvasů. Zítra zemře. Ví to a není mu pomoci. Na prahu smrti hledá chuť, která mu vězí hluboko v srdci, chuť pocházející z dob jeho dětství nebo dospívání, jakési osobité a úžasné jídlo, které - jak tuší - má mnohem větší cenu než všechny gurmánské hostiny, jichž se kdy účastnil. Proto vzpomíná. Tiše, občas ale i zběsile proplouvá cestami své chuťové paměti, noří se do hrnců svého dětství, kráčí po plážích a zahradách, prochází pláněmi vůní, aromat a esencí, znovu v představách okouší různé druhy zvěřiny, masa, ryb i prvních alkoholů svého života... Vzpomíná - a nenachází. Stále ještě ne.

Autorka nás zve na gastronomickou pouť, která nám rozdráždí chuťové pohárky, a slasti stolování vykresluje s takovým požitkem a smyslností, že netoužíme po ničem jiném, než abychom se jich mohli sami bez omezení zúčastnit. Psát o rozkoši stolování je rozkoší samo o sobě. Muriel Barberyová však přidává i třešničku na dortu, když nám umožňuje nahlédnout do nekonečné osamělosti kritika, který celý svůj život obětoval kariéře.

Franck Boussard / Paru

Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině...

Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. Podle žebříčku patnácti celosvětově nejprodávanějších titulů za rok 2008, který jako každý leden sestavil newyorský měsíčník Publishing Trends, se Stieg Larsson s prvním dílem své trilogie umístil na třetí příčce, druhým na devátém a třetím na desátém místě, a stal se tak celkově nejúspěšnějším autorem žebříčku.

To nádherné vypravování mě úplně pohltilo, stejně jako postavy, skutečné a živé. Ve francouzském tisku se psalo, že je to „víc než kniha, je to droga". Jsem závislý!

Nejnovější román Scarlett Thomasové zachycuje poutavým způsobem svět marketingových korporací. PopCo je britská korporace hračkářského průmyslu, která má pozici třetí největší firmy v tomto odvětví ve světě. Devětadvacetiletá Alice Butlerová je zaměstnána v této společnosti v oddělení de­signu a inovací a má za úkol vytvářet sady detektivních pomůcek pro děti. Alice je specialistkou na křížovky, kryptografii a kryptoanalýzu - tento talent zdědila po svých matematicky založených prarodičích. Je vybrána, aby pomohla vymyslet produkt, po kterém by šílely pubertální dívky. Při řešení tohoto úkolu se obrací do své minulosti a uvažuje o své vlastní identitě. Brzy vstupují do hry tajemné zašifrované zprávy od anonymního odesílatele a také tajemství starého medailonu, který patřil jejímu dědečkovi. Alice se snaží přijít záhadám na kloub a přitom si čím dál jasněji uvědomuje, jak je rozčarována ze zneužívání mladých zákazníků a ze světa všudypřítomné reklamy svého zaměstnavatele.

Kolik románů, které znáte,  dá čtenáři k řešení spletitou hádanku, recept na koláč, křížovku a seznam prvního tisíce prvočísel? Inteligentní, sympatické, zachycující ducha doby.

Román Adama Hasletta vytváří mnohovrstevný pohled na moderní americkou společnost, její principy a fungování. Vyslovuje se k vysoce aktuálním tématům, jako jsou například pravděpodobné kořeny světové hospodářské krize, a také postihuje hlavní rysy moderní společnosti v obecném měřítku. Děj knihy se odvíjí paralelně ve dvou dějových liniích, z nichž jedna popisuje svět velkých bankovních korporací a konkrétně se zaměřuje na vznik krize ve významné americké bance First Atlantic. Druhá dějová linie se zabývá konfliktem moderního světa se starými hodnotami a tradicemi. Obě linie spojuje postava Douga Fanninga, významného bankéře First Atlantic a také protagonisty vzniklé krize. Doug Fanning si postaví dům ve vesnici Finden, hned vedle domu místní bývalé učitelky Charlotty Gravesové. Charlotta je romantická žena trpící duševní poruchou, z jejíchž úst zaznívá vášnivá kritika společnosti a obhajoba starých hodnot. Mezi Dougem a Charlottou se rozpoutá spor o půdu, protože Charlotta tvrdí, že Dougův pozemek odedávna patří její rodině. A právě v téhle chvíli do rozbouřených sousedských vztahů zasáhne homosexuální mladík Nate.

Adam Haslett se dokáže dokonale vcítit do svých postav a vykreslit jejich vnitřní život do překvapivých detailů. Jeho psaní je půvabné a inspirativní, umí v příběhu odhalit skrytou symetrii lidských vztahů.

Protagonista tohoto objemného románu, Eléazard von Wogau, působí v severovýchodní Brazílii jako dopisovatel jedněch francouzských novin. Jako specialista na barokního jezuitu Athanasia Kirchera dostane nabídku připravit k tisku obskurní, nikdy nevydaný rukopis ze 17. století, ve kterém jeho neméně obskurní autor, Caspar Schott, popisuje život a dílo tohoto zapomenutého německého jezuity a svého učitele, „mistra sta umění", zakladatele egyptologie, vulkanologie, vynálezce mikroskopu a laterny magiky, polyglota a astronoma. Děj románu se tak záhy větví do dvou časových rovin. V jedné sledujeme osudy Kircherovy, ve druhé osudy Eléazarda a jeho současníků, především jeho bývalé ženy Elaine, paleontoložky, a jejich dcery Moémy. Elaine se účastní výpravy pořádané univerzitou v Brazílii, jejímž cílem je nalézt neznámé, ovšem vysoce ceněné zkameněliny. Za tímto účelem se vydává v doprovodu svých kolegů do Amazonského pralesa. Počáteční vědecký záměr se záhy mění v boj o přežití. Moéma, Eléazardova drogově závislá dcera, prožívá především cestu k podstatě vlastního života. Na své pouti se střetne s další postavou románu, „Mazánkem" Nelsonem, zmrzačeným chlapcem, jehož životním snem je koupit si za vyžebrané peníze motorový vozík, především však sprovodit ze světa guvernéra státu Maranhão, který je zodpovědný za smrt jeho otce. Sám Eléazard, jenž zpovzdálí sleduje guvernérovy nekalé praktiky, prožívá na pozadí nedávného rozvodu vzplanutí k tajemné Italce Loredaně. Ovšem i jeho práce nabere ke konci neočekávaný a nepříjemný obrat.

Napadá nás srovnání s magickým realismem Borgesovým a Cortázarovým, s Italem Calvinem nebo Umbertem Ecem, anebo také s Potockým a jeho Rukopisem nalezeným v Zaragoze. Tím ale  zdaleka nevystihneme podivuhodnou jedinečnost tohoto románu-palimpsestu, který si skvěle pohrává s příběhy v příbězích a závratným zrcadlením.

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.

Příběh falešného mesiáše ze 17. století není klasickou historickou prózou, ale psychologickým podobenstvím o sociálních rolích, které jsou nám světem vnucovány a ze kterých chceme vždy znovu a znovu vystoupit, abychom nakonec zjistili, že to lze jen za cenu sebezničení. Svatý démon je drama setkání a zvláštní symbiózy dvou rozdílných mužů - Adama Jakobiho, charismatického psychopata, asociála, který touží splynout s davem a být takzvaně normální, bez vracejících se výbuchů nekontrolovatelného jednání, pudového člověka bez vyšší inteligence, a Natana ze Lvova, mladého muže s křehkými kostmi a neduživým tělem, který, ač o šestnáct let mladší než Adam, by nikdy fyzicky nevydržel jeho šílený život. Z tohoto rabiho Natana se stal pouhý mozek, který dnem i nocí spřádá plány, jak se postavit nad lidstvo, dát mu nový pořádek a moudře a spravedlivě vládnout. A je to právě geniální mrzák Natan, který pochopí, že musí angažovat živočišného ďábla a psychopata, jenž se k němu přišel s důvěrou léčit ze svých poruch, aby ho světu předložil jako Proroka, který zvěstuje jeho Nový řád.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika­měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery, který je deformován nejen omezeným prostředím, v němž se jako české Němky vystrnaděné na okraj společnosti směly pohybovat, ale také vzájemným nepochopením dvou generací, obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost. Nezaměnitelnou atmosféru příběhu dodává genius loci živelně se rozvíjejícího Brna.

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženou pozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou, o níž sám autor říká: „Kniha druhé poloviny století, ve kterém rozkvetlo salónní levičáctví a civilizační choroby, a také dvou lidských osudů, v určitých okamžicích se protínajících a poté na dlouhou dobu vzájemně ztracených, osudů, které už při letmém dotyku jako kulečníkové koule mění směr a po dalších odrazech k sobě opět nacházejí cestu. Kniha do omrzení opakující, že štěstí je nesouměřitelné a relativní a láska může mít podobu skrytou i nehezkou. Kniha o tom, že každému z nás sedí mezi ušima nebo ve vnitřnostech ďábel, který dává životu směr v danou chvíli nevhodný, a přesto se mladí úspěšní setkají s mladými neúspěšnými nad stejnou rozlitou stařeckou polévkou."

Dlouholetý středoškolský pedagog Zdeněk Grmolec publikoval před rokem 1989 svou „neangažovanou" tvorbu (nejdříve básnickou později výhradně prozaickou) spíše okrajově. Jeho debut, kniha Půlnoční verbuňk (povídky inspirované především svéráznými postavami jižní Moravy), vyšla na podzim roku 1989 v Československém spisovateli, kde ji prosadil tehdejší redaktor Pavel Kosatík. Povídky v souboru Výběrová osamělost (1993) jsou zaměřeny nábožensky a filozoficky a odrážejí atmosféru ve společnosti před rokem 1989. Další kniha, novela Ošklivé káčátko, vyšla až v roce 2003. Autor v ní mistrně postihuje problém kořenů zla a deformace osobnosti u malého chlapce. Poslední vydaná kniha Akvárium/Intimní duely je z roku 2004. Akvárium poukazuje mimo jiné na problém vzrůstající agresivity v řadách středoškolských studentů a Intimní duely jsou variacemi na vztah mladého muže ke starší ženě. Mimo rozhlasové dramatizace jeho textů (Vltava, ČRo Brno) byly Grmolcovy osobité povídky a novely představeny například také v antologii nakladatelství Listen. Ve svazku Schůzky s tajemstvím vyšla Grmolcova novela v sousedství próz například P. Šabacha, M. Urbana, J. Kratochvila, O. Neffa či I. Klímy. V případě Zdeňka Grmolce je autorský výbor - byť z malé části už tiskem vydaných prací - plně oprávněný a pro řadu čtenářů, kteří si oblíbili českou beletrii, bude jistě velmi příjemným překvapením.

Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. S nevykalkulovanou otevřeností se dotýká složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání a hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s mimořádně vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy najít pevný bod ve víře v Boha. Autorka také bez retuší pojednává o poměru dcery k matce jako určujícím vztahu, na jehož podkladě anorexie vzniká. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, které však uniká, a nepevné životní kontury se tak za jistých okolností promění v touhu po exkluzivní vyhublosti. Jde o svého druhu neurotický syndrom, který nakonec vyvstane jako jediná možnost, jak kontrolovat a ovládnout vlastní život. Autorka rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu, které se později vymkne kontrole a může se tragicky vymstít. Ačkoliv vyprávění není zakončeno happy endem, v závěru knihy se ocitáme spolu s hrdinkou blízko pochopení, v čem a jakým způsobem nalézt uzdravení, selhávají-li terapie a prohraných bitev je nad síly člověka. Kniha nabízí nejen výjimečný čtenářský zážitek, ale skrze tento příběh i možnost rozumění vlastnímu životu. Neboť kdo z nás může říci, že jeho kroky vždy vedly po cestách zalitých světlem?

Kniha renomovaného francouzského literárního kritika, která vyšla v Paříži roku 1998, se zabývá konfliktem teorie a zdravého rozumu. Vychází z analýzy sedmi základních pojmů (literatura, autor, styl, svět, čtenář, historie, hodnota), které zkoumá jak z hlediska jejich praktického pojetí mezi laiky, běžnými čtenáři, tak z hlediska vědeckých přístupů. Literární teorii autor pojímá nikoli jako „transcendentní" vědu, ale jako svého druhu fikci. Kniha bilanční a také polemická. Ve Francii i jinde vyvolala velký ohlas. Současně však kniha, která teorii neneguje, pouze pro ni hledá vhodný status a uplatnění.

vychází v červnu

Přehledová a v polském prostředí velmi oblíbená práce, kterou autorka v každém novém vydání (první 1988, poslední 2004) rozšiřuje a doplňuje. Jde o historický přehled jednotlivých koncepcí teorie literatury od Platóna po devadesátá léta dvacátého století. Autorka v rámci jednotlivých kapitol seznamuje čtenáře se základní výchozí situací té které metody, s klíčovými pojmy, autory a kontextem. Činí tak přehledným a systematickým způsobem. Práce maximálně potřebná pro vysokoškolskou výuku teorie literatury.

vychází v srpnu

Pravidla umění představují jednu ze zásadních pozdních prací francouzského antropologa a sociologa Pierra Bourdieua (1930-2002), jehož dílo přesahuje do filozofie, politologie či literární vědy. Bourdieu zde zkoumá proces, díky němuž  literatura (a umění vůbec) získala autonomii na ostatních sférách společnosti, jako je náboženství, politika nebo ekonomie. Pravidla umění jsou nejen vynikající studií na pomezí sociologie a literární vědy, plnou příkladů, ale poskytují také vhled do Bourdieuova myšlení, které dnes patří k fundamentům sociální vědy vůbec.

vychází v říjnu

Sborník studií o kanadské literatuře a filmu prezentuje Kanadu jako různorodé, národnostně pestré prostředí. Autoři nepřistupují k tématu literárněhistoricky, nýbrž věcně konfrontují obě hlavní větve kanadské literatury - anglo--kanadskou a francouzsko-kanadskou. Nabízejí nám tak ucelený pohled na současnou Kanadu, na to, jak obyvatelé této rozlehlé multikulturní země vnímají sebe a druhé. Kanadská zkušenost je poučná z několika důvodů. Představuje pokračování Evropy na Novém kontinentě podobně jako kultura Spojených států a Latinské Ameriky. Jistým způsobem lze tuto zemi považovat za kulturní laboratoř, v níž probíhají procesy, které českou, středoevropskou a evropskou kulturu možná teprve čekají.

Dlouho očekávané, doplněné a upravené vydání důležité učebnice pro vysoké školy a také pro zájemce o vývoj češtiny. Kniha autorů z brněnské Filozofické fakulty mapuje cesty spisovného jazyka na našem území a ukazuje také na vlivy staro­slověnské, německé a latinské. Třetí vydání bylo podstatně přepracováno a doplněno soudobými údaji (od posledního vydání uplynulo 27 let) a biografickým apendixem, který je koncipován jako stručné představení osob v knize zmíněných. Dílo svou srozumitelností a přehledností nabízí poučení nejen zájemcům z řad odborníků, nýbrž i široké veřejnosti. 

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Komplexní literárněhistorická monografie o interpretačně zřejmě nejsložitější osobnosti české poezie dvacátého století sleduje v deseti rozsáhlých, vnitřně bohatě členěných kapitolách všechny básníkovy zásadní životní a literární peripetie, literární kontext i dobové přijetí jeho díla. Kniha je doplněna poznámkovým aparátem, široce fotograficky dokumentovanými kalendárii života a díla, důkladnou personální bibliografií, anglickým résumé a přehlednými rejstříky autorů i děl.

vychází v srpnu

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959. Hlavním kladem knihy je mimořádná fakto­grafická nasycenost a schopnost uskupit jednotlivé osobnosti a jednotlivé texty do vývojových konfigurací, z nichž bez­prostředně vyvstávají i jejich hodnotové charakteristiky. Kniha byla určena původně pro italského čtenáře, ale řada tezí, jež Catalano předkládá, míří i do českého kontextu a je zaostřena polemicky (zrušení bariéry mezi vydanou a ineditní literaturou, důraz na formální výboje na úkor obsahů, nepolitická četba Hostovského, hodnotový soud nad katolickými básníky apod.).

vychází v srpnu

Uzlovým bodem ve vývoji elektroakustických médií 30. let, jenž v mnohém předznamenal mediální průmysl současnosti, byl nástup zvukového filmu. Tato kniha, navazující na tzv. novou filmovou historii a archeologii médií, jej zkoumá jakožto nejvýznamnější strukturní transformaci československé kinematografie, jež předcházela znárodnění. Namísto filmů jako uměleckých děl nebo režisérů jako jejich autonomních tvůrců si všímá celé kinematografické „instituce" zahrnující organizaci produkce, distribuce a kin, stejně jako podmínky každodenní zkušenosti publika. Tím, že klade důraz na hybridní povahu rodícího se média, vrací zvukový film zpět mezi jeho původní rivaly a souputníky - populární hudbu, rozhlas a gramofon.)

vychází v červnu

Obsáhlá antologie textů zabývajících se střední Evropou je rozdělena do tří částí. První část je geopolitická a historická, druhá se věnuje kultuře, literatuře a románu, třetí je nazvána Koncept střední Evropy a jeho dějiny. Publikace soustřeďuje klíčové texty z období po roce 1945 do současnosti. Jejich autory jsou I. Bibó, M. Kundera, E. Busek, K. Kosík, G. Steiner, V. Macura, E. Osers, J. Rupnik, E. Hobsbawn ad. Ve svých studiích zkoumají taková témata, jako je například vymezení pojmu střední Evropy, jaltská konference a její dědictví, vztah mezi politikou a kulturou, vznik středoevropského románu, G. Lukács, literární identita střední Evropy. Třetí část knihy tvoří historický přehled jednotlivých konceptů z pera editora publikace. Antologii doplňuje bohatý doprovodný materiál (fotografie, mapky, tabulky), anotovaná bibliografie stovky položek ke studiu střední Evropy a padesát klíčových slov/pojmů.

vychází v září

Inka Machulková: Zamkni les a pojď (výbor z básnické tvorby)

Výbor z díla básnířky Inky Machulkové (nar. 1933) se na první ohledání může zdát příliš útlý - ovšem autorka vydala během šedesátých a sedmdesátých let jen tři sbírky a po téměř třicetileté odmlce se vrátila s novou knihou až v roce 2006. Poezie Inky Machulkové je vzácně konzistentní, do detailů promyšlenou a proškrtanou „vizí". Ve výboru lze najít většinu z autorčiných poloh - od vyloženě „jazzové" poezie, vzniklé v někdejší poetické kavárně Viola (ta se knižně objevuje vůbec poprvé), přes názvuky minimalismu až k velmi „razantnímu" výboru ze sbírek Na ostří noci, Kahúčú a Kámen komediantů. Razantní je v tom smyslu, že Machulková některé starší (a delší) texty znatelně zestručnila, seškrtala a nově pojmenovala; v přehledné logice jejího básnického vývoje tak vlastně připravila výbor ze svého díla a zároveň „novou sbírku" se starými texty, které mnohdy ani znalý čtenář nepozná.  Začíná se takřka dívčími zápisy z první sbírky, abychom dále sledovali zrání jedné z nejinspirativnějších básnířek šedesátých let. Dá-li se v českém kontextu mluvit o beat generation, je tomu tak jistě díky aktivitám okolo poetické vinárny Viola, do kterých Machulková společně s Václavem Hrabětem a Vladimírou Čerepkovou zasáhla asi nejvýznamněji, co se poezie týče. Básnířka je možná pro někoho svým přístupem jednostrunná, ale vedle Jany Štroblové a Violy Fischerové zůstává pravděpodobně nejvýznamnější autorkou šedesátých let, figurující na české literární scéně s přestávkami už téměř půlstoletí. 

vychází v srpnu

Slavomír Kudláček: Schůzka v lomu

Poetika Slavomíra Kudláčka (nar. 1954) se v posledních letech zřetelně tříbí a projevuje snahu o minimalizaci vnějších slovních efektů ve prospěch „přímého vidění" a sdělnosti. Jeho občasný příklon k delším básnickým skladbám koresponduje s určitou prozaizací a emocionálním uklidněním výrazu. V náznaku dochází k pokusu o rehabilitaci mikropříběhového média poezie, jak ji cítila „vyprávěná" poezie v původních formách a kulturách. U Kudláčka to však neznamená suchou, bezkrevnou řeč. Bez básnického ozvláštnění výrazu by poezie byla samozřejmě jen nepřesvědčivou informací. Kudláčkovi se tato nástavba nad „základy žánru" daří, o čemž svědčí i nový soubor veršů Schůzka v lomu. Jeho ozvláštnění nejsou svévolná nebo sebe-zajímavá, ale „vyplývají z děje". Nacházejí své opodstatnění jako experiment života, nikoli jako pouhá slovní ekvilibristika. Kudláček si je dobře vědom, že poezie má v tomto ohledu jemné zákonitosti a že nezbytné tajemství jí dodávají právě peripetie objevů a ztrát. Kdo a proč tedy svolává schůzku v lomu?

Alberto Manguel: Knihovna v noci

Alberto Manguel nás s neodolatelným nadšením provede po knihovnách všeho druhu, počínaje poličkami knih z jeho dětství až po „kompletní" internetové knihovny, od starého Egypta a Řecka po Arábii, od Číny a Říma po Google. Zamýšlí se nad zničenou Alexandrijskou knihovnou, stejně jako nad osobní knihovnou Charlese Dickense, Jorge Luise Borgese a dalších. Vypráví příběhy lidí, kteří bojovali proti tyranii, aby zachovali svobodu myšlení, jako třeba polský knihovník, který tajně zachránil knihy, když nacisté začali ničit židovské knihovny, nebo afghánský knihkupec, který měl obchod otevřený i v době nepokojů. Zmiňuje se i o ústně tradovaných „knihovnách paměti" ve vězeních, knihovnách zakázaných knih, o fiktivní knihovně hraběte Draculy, o knihovně nikdy nenapsaných knih... Knihu doplňuje množství fotografií a ilustrací. Knihovna v noci je fascinující výpravou po Manguelově mysli, paměti a rozsáhlých vědomostech o knihách a civilizaci.

Alberto Manguel je mezinárodně známý autor antologií, překladatel, esejista, editor a autor řady knih, které získaly mnohá ocenění - například Dějiny čtení (Host 2007) či Čtení obrazů (Host 2008).  

Tato kniha je pozváním do světa, kde knihy jsou jak požitkem, tak i nezbytností, osudem i potěšením, sladkým pocitem, když celý svět zmizí a zůstanou jen slova na popsané stránce.

Zikmund Winter: Povídky (Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo, Panečnice)

Edice a komentář dr. Věra Brožová, vědecký redaktor prof. Jaroslava Janáčková. Nově koncipovaný a komentovaný soubor povídek mistra historické prózy. Povídky evokují Prahu doby renesance a počátku baroka. Kniha je doplněna slovníkem archaismů a dobových názvů.

vychází v říjnu

Julius Zeyer: Vyšehrad, Troje paměti Víta Choráze

Edice a komentář dr. Tereza Riedlbauchová, vědecký redaktor dr. Zdeňka Nováková. Svazek obsahuje dvě epické básně klasika lumírovské generace a představí tohoto autora z nového pohledu.

vychází v říjnu