Mladý stařec J. H. Krchovský
Dnes, 22. dubna 2010 se dožívá padesáti let básník J. H. Krchovský. To je velký okamžik ve světě lyriky a dekadence.
Na rozdíl od dob Svatopluka Čecha není dnes padesátka žádným kmetským věkem. Jenže J. H. Krchovský je zvláštním případem bytosti, která se vlastně jako stařec již v umění zjevila a nyní ke svému skutečnému biologickému věku teprve dorůstá, a až mu bude sto, setká se sám se sebou. Narodil se pod obyčejným jménem Jiří Hásek, ale v čase, kdy obyčejný mladík odrůstá z foglarovek a mayovek, on už se zahalil funerálním jménem Krchovský a oděn v pohřební rubáš se zjevil v salonech českého undergroundu jako noční přízrak. Když kolem něj jeho druzi programově pohrdali formou a rýmem, on vybrušoval své dokonalé verše s pointou tak ostrou a jedovatou, že byla s to uštknout i sama sebe. Jeho rodokmen sahá k Máchovi a pak ještě dál k baroku a znovu přes Nerudovo Hřbitovní kvítí a Pozdě k ránu Karla Hlaváčka k Ladislavu Klímovi - a ovšem k Demlovu Hradu smrti. Krchovský je však hlavně svůj, v něčem plně „dítětem" konce minulého století a v něčem jiném zase úplně mimo místo a čas, ničemu nepodobný a přes všechny epigony nenapodobitelný. „Já nejsem já," říkal Rimbaud, k čemuž náš básník dodal s typickým nihilistickým sarkasmem „a nejsem ani nikdo jiný". Řečeno s jiným „prokletým", s Baudelairem, tématem jeho poezie je „strašné manželství člověka se svým Já". Přejme mu do tohoto svazku mnoho tvůrčích a životních sil.
Jiří Peňás (Lidové noviny)
Redakce Hosta se připojuje k blahopřání Jiřího Peňáse (zdravice je publikována s jeho svolením) a ctěné čtenáře si dovolujeme upozornit na to, že v půli května spatří světlo světa kniha J. H. Krchovského Básně sebrané, která v exkluzivní úpravě nabídne v jednom svazku všechny dosavadní řadové sbírky tohoto autora. Na závěr malá ochutnávka z nové tvorby:
A tak už přece jen přišla i chvíle má...
zkopat v řiť Jarmilu, Hynka i Viléma
To be, or not to be? Jaképak dilema?!
vždyť je to nestoudné básně psát s brýlema!