Spisovně mluvící lump je na nic. Rozhovor se Zdenkou Rusínovou pro MF Dnes.

Tato odbornice na češtinu vychovala na brněnské filozofické fakultě stovky studentů a o češtině napsala desítky popularizačních článků.

* Odborná čeština je obor, ze kterého mají žáci i studenti obvykle hrůzu. Vám se stala profesním osudem. Co vás na tomto oboru tak baví?

Už za studia mě vždycky zajímala víc gramatika než literatura. Mimo jiné i proto, že se mi zdála svobodnější než literatura a její teorie, protože ty byly tehdy pod silnějším ideologickým tlakem. Zažila jsem výborné a zapálené učitele, profesory Lamprechta, Bauera, Machka, Erharta. Ti nám představili jazyk jako napínavý příběh a jako systém, ve kterém má každý prvek své místo a svou funkci a je vázán vztahy k ostatním prvkům. Ale zároveň nám nezatajili, že ty vztahy ještě nejsou zdaleka všechny odhaleny. A protože tento stav trvá, je zajímavý pořád a nejenom promne. Ráda poslouchám lidi, jak mluví, ale hlavně děti. Rozvoj řeči u nich, to je naprosto strhující proces, s řadou společných rysů, ale přesto u každého dítěte jedinečný. Mám to štěstí, že jsem ho mohla pozorovat u vlastních dětí i teď u vnoučat.

* Dětská pouť jazykem je skutečně jednou z nejpoetičtějších věcí, které se dají zažít. A jak se vám líbí jazyk dnešních novinářů?

Noviny čtu denně, tištěné i na internetu. Jejich jazyk souvisí vždycky s osobností novináře. Když je novinář povrchní a honí se jen za senzacemi, pozná se to i na jeho jazyce. Taková stať je plná klišé, nepřesností a obvykle se pozná už podle nadpisu. Nadpisy jsou vůbec zvláštní případ. Teď už se stav postupně zlepšuje, ale často mě se zavádějícími, téměř bulvárně znějícími nadpisy zlobily a zlobí i Lidové noviny.

* Vadí vám obraty a často užívané „slovní pomůcky“, to jest klišé v jazyce reportérů či politiků?

Chápu, že se reportér nebo politik uchýlí k jazykovému prostředku, který byl mnohokrát použit, je srozumitelný, a tudíž nevyhledává jiné originálnější vyjádření. Není to také vždycky na závadu. Horší je, když ze všeho čiší jen levná senzacechtivost stejně jako levné polopravdy, protože jít za celou pravdou je namáhavé. No a jazyk tomu pak samozřejmě odpovídá. Ale musím říct, že to všechno beru spíš jako zajímavý materiál k přemýšlení, ne jen k odsudku, ten je až poslední reakcí. Pro mě je to všechno teatrum mundi (divadlo světa - pozn. red.) a já jsem zvědavý divák. A s věkem mi zvědavosti zatím nijak neubývá.

* Čeho si ceníte na dnešní češtině?

Toho, čeho i na té včerejší. Že přežila germanizaci i sovětizaci, že přežívá i silný vliv angličtiny, že je tak živá, dynamická a mnohotvárná a že o ní chválabohu ještě mnohé nevíme. Zdůrazňuju ovšem, že jaká je a bude, závisí na nás, jejích mluvčích a uživatelích. Když ji budeme užívat jen v nejsnáze dosažitelných nejnižších patrech komunikace, budou zase muset přijít buditelé a znova učit služky a kmány, na jejichž úroveň bychom pak klesli, používat to lepší, co čeština zatím hojně nabízí. Otázka je, jestli by takoví buditelé byli podruhé k dispozici.

* Které období bylo tedy pro náš jazyk nejhorší?

Bylo to tehdy, když musel Dobrovský psát mluvnici češtiny německy a Jungmann hledal české ekvivalenty k německému lexiku v jiných slovanských jazycích nebo ve staré češtině. To my jsme si svou Příruční mluvnici napsali pěkně česky a tak, jak jsme o češtině smýšleli. A hádali jsme se o ní taky tak.

* Neexistují tedy dnes už žádná konkrétní nebezpečí, která by jazyku hrozila?

Nebezpečí je v naší nedbalosti, lenosti, neochotě rozlišovat v jazyce účel a prostředky. A také v neochotě rodičů číst dětem a vést je ke čtení. Divíme se pak pokrytecky nechuti dětí a mládeže číst a neschopnosti kultivovaně psát a mluvit. Styl esemesek, otloukaný ze všech stran, je takový také proto, že technické prostředky mobilu jsou neobratné a pro rychlost psaní nešikovné. Tento styl, který ale na druhé straně nepostrádá jistou tvořivost, by se jen neměl přenášet do jiných způsobů komunikace. Komunikační program Skype už nabízí lepší prostředí, sociální síť Facebook také. A tam je i jazyková situace lepší.

* Překlady v 90. letech minulého století bývaly otřesné. Lepší se?

Jako se diferencují vydavatelské domy, tak si vybírají i své překladatele. Situace se nepochybně zlepšila. A je také na čtenáři, aby byl vybíravý.

* Narodila jste se v Ostravě a vaší doktorskou disertací bylo Hláskosloví a tvarosloví v nářečí na jih od Ostravy. Máte k tomuto kraji po jazykové stránce stále zvláštní vztah?

Mám k Ostravě vztah jako zřejmě každý ke svému rodišti. Pokud jde o její jazykové prostředí, vzbuzovalo můj zájem odjakživa a zajímá mě dodnes. I když tam už moc nejezdím. Ostravštinu jsem si osvěžila v textech blogujícího Ostravaka, jehož přirovnání by si mimochodem zasloužila pozornost nějaké studentské práce, a také v Pestrých vrstvách Ivana Landsmanna. Tam jsem oceňovala souboje dialektu se spisovnou češtinou. Dialekty bohužel mizí. Stejně tak i laština. Přicházíme tak o mnoho tváří mluveného jazyka.

* Lišil se vývoj brněnského jazyka, jehož výraznou podobou je dnes už poněkud umělý „hantec“, od vaší rodné ostravštiny?

Brněnština i ostravština měly v dobách mého mládí o něco víc rysů nářečních, ostravština lašského interdialektu, brněnština hanáckého. Ale krásné byly v Brně i ojedinělé prvky horského typu hanáčtiny s ó místo á. Například móte místo máte. A s u místo o, třeba název valčíku na jednom bále zazněl jako Šeput květin. Dnes se mluví v obou městech daleko víc hovorovou češtinou s některými obecněčeskými znaky a jen s menším množstvím zachovaných rysů interdialektu. V ostravštině jsou to především krátké samohlásky a přízvuk na předposlední slabice, v brněnštině především é místo ý, například staré místo starý, pak ó místo ou: móka místo mouka, a ovšem pár dalších rysů. Společné jim oběma jsou některé obecně moravské znaky. Brněnský hantec není teritoriální nářečí, šlo v něm jen o odlišný slovník a o některé frazémy. Užívala ho jistá vrstva obyvatel, především městského proletariátu, a v tomto prostředí se také udržel nejdéle. Několik jeho výrazů se rozšířilo do běžné brněnštiny. Pamatuji se na jednu studentku češtiny, která když přišla na fakultu, jinak než hantecem mluvit neuměla, ale napsala o něm aspoň autentickou diplomní práci. Bude to už skoro půl století. Dnes už je hantec záležitost oživovaná jen z legrace.

* Vaší specializací je i kultura jazyka. V čem vlastně spočívá?

Tak předně, užívat jazyka, tedy komunikovat, znamená nějak se jazykově chovat. Rozhodně to neznamená mluvit za každou cenu spisovně, ale spíš umět rozlišit, kdy je jaký útvar jazyka, jaký styl v konkrétní situaci vhodný. Spisovně mluvící lump kulturu společnosti ani jazyka nepozvedne. Svůj respekt ke shromáždění, ke čtenáři, k instituci i k partnerům v komunikaci vyjadřujeme tím, že užíváme spisovné podoby češtiny. Proto je také nutné, abychom ji písemně i ústně ovládali. Naproti tomu v rodině, mezi kamarády a v podobných neoficiálních situacích je obvyklé mluvit i psát hovorově, s prvky obecné češtiny i dialektu. Rozdíly jsou ale individuální a mohou být dost velké. Kultura jazyka souvisí vždycky s celkovou kulturností jednotlivých mluvčích.

* Právě vám v brněnském nakladatelství Host vyšla kniha vašich jazykovědných prací Pokušení struktury. Co v knize najdeme?

Knížka obsahuje mou habilitační práci a několik článků roztroušených po různých sbornících a časopisech. Má habilitace ještě publikována nebyla. Je to příspěvek k teorii mluvnice, a protože je ve všech mluvnicích u nás od Gebauerovy až po akademickou Mluvnici češtiny takovým zkušebním kamenem tvarosloví podstatných jmen a v jejich rámci známé složitosti u podstatných jmen mužského rodu, věnovala jsem se v práci právě jim.

* Co si pod tím může laik představit?

Zajímalo mě stručně řečeno především to, proč existují u některých podstatných jmen v prvním pádě množného čísla dvě možnosti zakončení, například vítězi i vítězové, ale u jiných jen jedna, například dělníci, ale ne dělníkové. Nebo jaký je rozdíl mezi formami husité a husiti a proč neřekneme kolezi, ale jen kolegové. Pak mě také zajímalo, jaký je rozdíl mezi formami typu na západě a po západu slunce, když je to stejné slovo a stejný šestý pád. Přitom mi nešlo jen o uvedené jednotlivé případy, ale o obecnější problémy české morfologie. Hledala jsem i u slovanských sousedů v polštině, lužičtině, slovenštině a v historii češtiny. Šlo mi vlastně o jakýsi recept pro vysvětlování podobných složitostí v mluvnicích. V knize najdete i mé články ze sedmdesátých let, které se týkají procesu, jímž vznikají příslovce z jiných slovních druhů.

* Můžete uvést příklad?

Například z přídavných jmen jako pěkný - pěkně, z podstatných jmen jako jaro - zjara a otázek pravopisu s tím spojených, to jest psaní dohromady, nebo zvlášť. V jiném článku mi šlo o vliv, jaký má tvoření slov na tvarosloví: tak třebas ten, že ještě nezanikl vzor kost, ačkoli je množstvím stejných koncovek v různých pádech velmi nevýhodný. Nechali jsme ho kdysi dávno ve hře, když naši předkové začali houfně tvořit názvy vlastností na -ost: rychlost, hloupost, chytrost… No a tahle podstatná jména ho drží při životě. Takových vlivů na tvarosloví je daleko víc. Zbývající stati se týkají významů zdrobnělin a okolností jejich užívání. Například stolek je jen malý, chlapeček může být malý i milý, nebo jen milý, doktůrek, učitýlek spíš nevýznamný, ubohý... A popisuji také, co všechno s tím souvisí.

***

PROFIL
Zdenka Rusínová Narodila se 13. června 1939 v Ostravě. Je profesorkou českého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde sama vystudovala.  Její specialitou je morfologie a tvoření slov v češtině. Jako spoluautorka se podílela na Příruční mluvnici češtiny a zpracovala také slovníková hesla z oboru slovotvorby pro Encyklopedický slovník češtiny. Na Filozofické fakultě MU v Brně vychovala stovky studentů češtiny. Přednášela i v Polsku, Německu a v Itálii. Učila na univerzitách v Opavě a Bratislavě. Píše popularizační články o češtině. Brněnské nakladatelství Host právě vydalo soubor jejích prací Pokušení struktury jako druhý svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky. Včera Zdenka Rusínová svoji knihu v Brně pokřtila.

Komunikační program Skype už nabízí lepší jazykové prostředí, síť Facebook také.

Foto popis| Zdenka Rusínová křtila Pokušení struktury Knihu svých prací podepisovala včera v Brně profesorka češtiny, která na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vychovala stovky studentů.
Foto autor| Foto: Ondřej Surý, MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Morava

Mladá fronta DNES | 19.2.2011 | rubrika: Kraj Olomoucký | strana: 5 | autor: Jana Soukupová