připravila Alena Blažejovská, Portál české literatury , 2.5. 2008
Pavel Řezníček se narodil v roce 1942 v Blansku; píše poezii a prózu, věnuje se překladu i publicistice. Loni mu v pražském nakladatelství Protis vyšel obsáhlý výbor z básnického díla s titulem Stroj na peklo; před několika týdny byl brněnským Hostem reeditován jeho neznámější román Hvězdy kvelbu. Kniha je uvedena slovem Florence Kudrnové-Cavadore: „Vyprávění je souhrnem autentických anekdot. Osoby, které navštěvují Pekárka (tj. Řezníčka) v jeho krámku, nejsou filmové hvězdy ani literární hvězdy, nicméně pro něho vydávají záři: záři poezie." Autor dodává: „Toto dílo je realistickým zpodobením mého života v Brně, kde jsem bydlel v bývalém krejčovském či niťařském krámku." V Řezníčkových příbězích však vystupují pod svými či smyšlenými jmény také postavy, které takřečenými „hvězdami" byly anebo se jimi později staly: Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Arnošt Goldflam, Miloš Štědroň, Karel Fuksa, Zeno Kaprál, Leoš Slanina či básnický demiurg Jan Novák. Oproti původnímu vydání to nynější, opravené, doplňuje rozhovor M. Balaštíka s autorem, dovětky A. Goldflama a M. Štědroně, koláže Miroslava Huptycha a komentovaná fotografická příloha, kterou připravil Karel Fuksa.Traduje se, že Hvězdy kvelbu zachycují příběhy brněnské bohémy na přelomu 60. a 70. let 20. století. Vy sám jste však mnohokrát prohlásil, že brněnská bohéma nikdy neexistovala. Jak byste tedy tuto skupinu pojmenoval?
Pro mě je to okruh demiurga Jana Nováka. My jsme se shromáždili kolem něj a dělali jsme mu klaku. A ta bohéma: to vzniklo tak, že kdysi v roce 1967 na náměstí Svobody v Brně stál Jan Novák na rantlu, jak je morový sloup, a shromáždilo se kolem 300-400 posluchačů. Tehdy bylo všechno povoleno. On se otočil na nás, své nejvěrnější, a zvolal: „Brněnská bohéma se kolem mě shromáždila!" A už nám to zůstalo přilepeno.
Co pro vás označuje slovo „bohéma", proč se mu vlastně bráníte?
To je operetní termín z Rakouska-Uherska. Puccini má operu Bohéma, Henri Murger napsal knihu Ze života pařížské bohémy. Bohéma, to byli lidé, kteří nepracovali, raději umírali na tuberkulózu, psali básně, skládali hudbu a pili. A od té doby panuje přesvědčení, že bohém je ten, kdo pije, chodí do hospody a spisuje. Takže v Brně dle mého názoru existuje 400 000 bohémů, protože každý Brňák chodí do hostince a sem tam něco napíše. Prostě mi je bohéma termín velmi nepříjemný.
Hvězdy kvelbu se staly legendou. Jaké máte zkušenosti s tím, jak lidé knížku přijímají?
Samochvála smrdí, ale neslyšel jsem záporný názor, opravdu. Měl bych se třeba před vámi kát nebo si něco vymyslet, ale odezva byla zatím velmi příznivá. Až na objev Dory Kaprálové, která v brněnské Mf Dnes tvrdí, že „z Hvězd kvelbu ční břitva samoty". To mě úplně šokovalo, protože jak všude uvádím, roky 1968-74 byly plné nejžhavějších událostí - byla to oslava svátku pospolitosti. My jsme byli banda, která táhla neustále pospolu, tam absolutně nikdo nebyl sám. Takže Kaprálové objev nechápu.
A jak si vysvětlujete, že vaše pozdější knihy, zejména Popel žhne a Blázny šatí stvol, které na Hvězdy kvelbu navazovaly, už nedosáhly takového ohlasu?
Protože lidi chtějí veselé historky ze života! A já taky. Osobně čtu nejraději paměti, jakékoliv, legionářů i bolševiků, prostě vzpomínky na skutečný život. Je to fráze, ale největším básníkem je život - kolikrát jsou v životě tak absurdní věci, které by básník nenapsal. Lidi čtou Hvězdy kvelbu, protože jde o historky ze života. Je to podle mého názoru tzv. syndrom klíčové dírky: vizte telenovely a televizní soutěže, v nichž každý chce o tom druhém všecko vědět, třeba jaké nosí trenky. A podobně je to s bohémou. Je ovšem zajímavé, že já jsem taky takový...
V novém vydání vstupují Hvězdy kvelbu do úplně jiného kontextu. Řada současných čtenářů už ty figury nezná. Dovedete posoudit, jakýma očima je to čteno dnes?
To mně říkali lidi už tenkrát, že to nemůžou chápat čtenáři mimo Brno. A já říkám, že to není pravda, že tihle lidé přestavují obecné typy ve společnosti. Švejk je taky z Prahy, a to nikoho nezajímá, protože je lidským typem, který prochází dějinnými událostmi. Lidi, kteří vystupují v Hvězdách kvelbu, mají „smůlu", že se narodili v Brně. Ale ta kniha není o Brně - je o určitých lidských typech, zvláštních, ale obecných.
Konečně: jaký je váš názor na knihu Bogdana Trojaka Brněnské metro? Je vnímána jako kniha příběhů o brněnské básnické bohémě 90. let 20. století...
Já už jsem se k tomu v televizi vyjádřil, jak je to úžasné. Dle mého názoru jsou to takové veselé studentské fejetony. Ale nechci si dělat nepřátele. Takže se raději nebudu vyjadřovat. Já bych si zase ublížil, jako v životě už mockrát...