Triumf mrtvého novináře. Adéla Knapová píše v aktuálním čísle Reflexu o fenoménu Larsson.

Reflex | 24.2.2011 | rubrika: Reflexe | strana: 20 | autor: ADÉLA KNAPOVÁ

V roce 2008 se stal Larsson druhým nejprodávanějším autorem na světě, prodalo se přes 46 miliónů výtisků ve 44 zemích a filmová práva koupil nejen Hollywood.
Šaramantní a neohrožený novinář nezávislého měsíčníku Milénium jménem Mikael Bloomkvist a asociální, leč téměř geniální počítačová hackerka Lisbeth Salanderová, kteří nemilosrdně odhalují zlo a zlosyny v politickém i průmyslovém hávu, tvrdě likvidují vrahy a násilníky, vedou boj na vládní úrovni, a přitom vlastně pouze chtějí „malou lidskou spravedlnost“ pro dívku, jíž svět ublížil. Jen v domácím Švédsku tato ústřední dvojice z Larssonova pera prodala přes dva a půl miliónu výtisků, což je nevídané.
„Upřímně, to bylo to hlavní, co mě přesvědčilo. Miliónová čísla ve Švédsku dávala naději na úspěch i u našich čtenářů,“ říká o koupi práv na trilogii Milénium ředitel nakladatelství Host Tomáš Reichel.
Proč práva nekoupil někdo jiný, musel se o ně s jiným nakladatelstvím dohadovat?
„Ne. Asi si toho v katalogu nevšimli, jinak si to neumím vysvětlit,“ říká Reichel. „Navíc z pár stran překladu bylo jasné, že se to dobře a příjemně čte, že to má příběh.“

STARÁ DOBRÁ KVALITA

Jeho kolega, šéfredaktor časopisu o literatuře Host Miroslav Balaštík, pak dodává, že právě příběhovost, uvěřitelné zápletky a ukotvení v realitě jsou tím, co u čtenářů boduje.
Lidé jsou už zřejmě unaveni knihami, jež sice potentně experimentují s jazykem i skladbou textu, které se snaží šokovat nejen tématy a vulgaritou jazyka, ale i zpracováním, leč nejsou čtivé.
Takové knihy sice získávají různé ceny, ale běžný čtenář po nich nesáhne. Podle Balaštíka i Reichela lidé stále víc chtějí klasický „starý dobrý“ příběh, tedy knihu, jež má i děj a je dobře napsaná. „I u čtení se chcete bavit jako v kině na kvalitním filmu. Chcete být vtaženi do děje,“ říká Reichel.
To Larsson nabízí. Přesto je tak obrovský úspěch Milénia překvapil. Přece jen jsme literárně zmlsaný národ; 79 % obyvatel za rok přečte minimálně jednu knihu, čímž se řadíme mezi světovou čtenářskou špičku.
Nárůst prodejů stoupal zpočátku pomalu. „Teprve až po několika měsících začala fungovat šuškanda, začaly prodeje růst. A skutečně masově se Milénium začalo prodávat, až byly venku všechny tři díly, tedy v roce 2010,“ říká Balaštík.

UVĚŘITELNÁ POHÁDKA

Pozoruhodný je na Larssonově úspěchu také fakt, že přestože ho mnozí srovnávají s Danem Brownem, literární kritika ho na rozdíl od Browna neodsoudila coby masový kýč. Naopak, Milénium se dočkalo jakéhosi posvěcení i z této strany.
Stieg Larsson totiž vlastně pokračoval i při psaní trilogie ve své novinářské práci. Nevěnuje pozornost nadpřirozeným jevům, nepolemizuje s mytickými tématy ani Bohem. Napsal reportáž. Čtivým, kvalitním a živým jazykem nabídl čtenářům příběh s dobrým koncem, pohádku, jež se však odehrává ve skutečných reáliích. To, co běžně čtou lidé v novinách a čao sopisech, končívá v drtivě většině naopak tragicky. A právě ono vítězství dobra, jakkoli k němu v Miléniu vede klikatá a drsná cesta v podání nekonvenční hlavní ženské hrdinky, může být tajemstvím úspěchu.
Trilogie Milénium odstartovala na českém knižním trhu severskou detektivní vlnu. Ukázalo se, že lidé hladoví po kvalitních detektivkách, a je nepopiratelné, že právě autoři ze severu starého kontinentu momentálně nabízejí v tomto žánru vysokou kvalitu. Například kniha Hypnotizér autora Larse Keplera, kterou Host vydal loni s odkazem na to, že se jedná
podobně skvělou detektivku, jako bylo právě Larssonovo Milénium, se velmi rychle vyprodala a v některých knihkupectvích vznikly pořadníky na dotisk.
Menšího úspěchu se zatím dočkala filmová trilogie na motivy Milénia, natočená dánským režisérem. Nicméně to se možná změní, neboť práva koupil i Hollywood a o obsazení hlavních rolí se perou skutečné hvězdy v čele s posledním představitelem Jamese Bonda Danielem Craigem.
To, že na klasickém, dobře vystavěném příběhu a kvalitním reportážním vyprávění něco bude, potvrzuje prý nepřímo i Michal Viewegh; právě Larsson ho prý natolik inspiroval, že se pokusí napsat detektivku.

STIEG LARSSON (1954–2004) byl švédský novinář, spisovatel a bojovník proti pravicovému extremismu. Zpočátku byl aktivní v Komunistické dělnické lize, vydělával si jako fotograf, psal pro trockistický časopis i týdeník Internationalen, byl předsedou fanklubu sci-fi, dělal grafi ka. V roce 1995 spoluzaložil nadaci a současně časopis (tento motiv kopíruje v Miléniu) Expo, jenž mapoval a stále mapuje projevy krajní pravice a extremismu. Kvůli neustálým výhrůžkám ze stran extremistů se nikdy neoženil, aby svou dlouholetou přítelkyni Evu Gabrielssonovou neohrozil na životě. Což paradoxně způsobilo, že po jeho smrti tato žena, jež mu při psaní jeho jediné knihy, trilogie Milénium, pomáhala, nemá nárok na dědictví, a tedy ani na stamiliónové výnosy z prodeje knih.

Foto popis| Eva Gabrielssonová, spisovatelova partnerka
Foto autor| FOTO ČTK

Foto popis| _ Autor Stieg Larsson se dočkal největšího úspěchu až po smrti
Foto autor| FOTO ČTK